Akustická příprava malé místnosti pro záznam hlasu

Akustické vlastnosti malé místnosti

V místnosti o rozměrech běžného pokoje urazí zvuk vzdálenost ke stěně a zpět za několik milisekund. Odražená vlna se proto vrací do mikrofonu téměř současně s přímým zvukem hlasu a obě se sčítají. Výsledkem není slyšitelná ozvěna, ale spíše zabarvení: některé tóny zesílí, jiné se potlačí a nahrávka získá dojem, že mluvčí stojí v krabici.

Druhým typickým jevem malých prostorů je nerovnoměrné chování nízkých kmitočtů. Rozměry místnosti odpovídají vlnovým délkám hlubokých tónů, které se mezi rovnoběžnými stěnami stabilizují a v některých místech znějí výrazně silněji než jinde. Proto se stejná osoba se stejným mikrofonem může v rohu místnosti nahrát znatelně temněji než uprostřed.

Z toho plyne praktický závěr, který se opakuje ve všech dalších kapitolách: v malé místnosti se pracuje především s tím, kolik odražené energie se do mikrofonu vrátí a odkud. Není nutné měnit stavbu prostoru. Většinu rozdílu udělá volba místa, orientace mluvčího a několik měkkých ploch na správných stěnách.

Co malý prostor přidává

Krátké odrazy, zvýraznění některých kmitočtů, dojem uzavřenosti.

Co odebírá

Srozumitelnost souhlásek a klidné pozadí mezi větami.

Co lze ovlivnit snadno

Pozici mluvčího, směr mikrofonu, měkké plochy v nejbližším okolí.

Co lze ovlivnit obtížně

Chování nejnižších tónů dané rozměry a tvarem místnosti.

Odrazy zvuku

Pro hlas jsou nejdůležitější takzvané první odrazy, tedy ty, které se do mikrofonu vrátí po jediném odražení od blízké plochy. Obvykle přicházejí od stěny za mluvčím, od stěny za mikrofonem, od desky stolu a od stropu. Právě tyto cesty stojí za většinou dojmu „místnosti“ v nahrávce.

Najít je lze i bez měřicího vybavení. Postavte se na místo, kde budete mluvit, mluvte krátkými hlasitými slabikami a postupně sledujte, jak se zvuk mění, když ke stěně nastavíte otevřenou dlaň nebo když někdo drží kus látky v různých místech. Změna vnímaného zabarvení ukazuje, která plocha se na odrazu podílí nejvíce.

Ošetřují se v pořadí podle blízkosti. Nejbližší tvrdá plocha má největší vliv, protože její odraz je nejsilnější a přichází nejdříve. Stůl je proto často důležitější než vzdálená stěna a měkká plocha přímo za mikrofonem obvykle udělá víc než totéž množství materiálu umístěné do rohu.

Nežádoucí okolní hluk

Akustika místnosti řeší, jak zní hlas. Okolní hluk určuje, co je slyšet mezi slovy. Obojí se posuzuje odděleně, protože ani dobře utlumený prostor nepomůže, pokud je pozadí neklidné.

Zdroje se dělí na trvalé a nahodilé. Trvalé jsou ventilace, chladnička, počítačový ventilátor, tlumený provoz z ulice nebo bzučení zdroje světla. Nahodilé jsou kroky, dveře, výtah, hlasy v sousední místnosti nebo nárazy větru do okna. Trvalý hluk se v nahrávce projeví jako stálé pozadí, nahodilý jako rušivé jednotlivé události, které bývá nutné opakovat.

Před nahráváním pomůže minuta ticha: stát na místě mluvčího, nemluvit a jen poslouchat. Většina zvuků, které si člověk během dne přestane uvědomovat, se v tomto tichu ozve zřetelně. Teprve pak má smysl rozhodovat, co lze vypnout, co přesunout a co jen přečkat.

• Vypnout spotřebiče, které nejsou během záznamu potřeba.
• Zvolit dobu, kdy je okolí prokazatelně klidnější.
• Umístit mluvčího dál od oken a dveří do rušných částí domu.
• Odstranit z pracovní plochy předměty, které mohou zachrastit nebo se převrhnout.
• Počítat s tím, že hluk pronikající konstrukcí se úpravou povrchů uvnitř místnosti nezmenší.

Pozice mluvčího

Umístění osoby v místnosti bývá nejúčinnější a zároveň nejlevnější úprava. Rohy a místa těsně u stěny obvykle přinášejí nejsilnější odrazy i nejnevyrovnanější basové pásmo. Přesun o půl metru dovnitř místnosti často změní charakter nahrávky víc než přidání dalšího panelu.

Nevhodné je i postavení přesně uprostřed mezi dvěma rovnoběžnými stěnami, protože se v takovém bodě odrazy z obou stran setkávají symetricky. Praktickým východiskem je asymetrická poloha: mimo střed, mimo roh, s odlišnou vzdáleností k levé a pravé stěně.

Roli hraje také směr, kterým je mluvčí otočen. Mluvit do otevřeného prostoru místnosti znamená posílat energii k nejvzdálenější ploše, takže se odraz vrací později a zeslabený. Mluvit čelem k blízké tvrdé stěně naopak vytváří výrazný krátký odraz. Pokud je v místnosti měkká plocha, bývá lepší mít ji za mikrofonem, tedy ve směru pohledu mluvčího.

Stabilita polohy je stejně důležitá jako její výběr. Značka na podlaze, pevná židle nebo zapamatovaný vztah k okraji stolu pomáhají udržet stejnou pozici i po přestávce, takže na sebe jednotlivé části záznamu navazují bez slyšitelné změny.

Umístění mikrofonu a správná vzdálenost

Vzdálenost mezi ústy a mikrofonem rozhoduje o poměru mezi přímým hlasem a zvukem místnosti. Čím blíže je mikrofon, tím větší podíl má přímý zvuk a tím méně je slyšet prostor. Zároveň se ale blízkým snímáním zvýrazňují dechové jevy a explozivní souhlásky.

Pro mluvené slovo se obvykle pracuje s rozmezím přibližně od dvaceti do třiceti centimetrů, s odchylkami podle hlasitosti projevu a typu mikrofonu. Tichý a klidný projev snese menší vzdálenost, silný a dynamický vyžaduje větší odstup. Podstatnější než konkrétní číslo je, aby zvolená vzdálenost zůstala během celého záznamu stejná.

Pomáhá mírné vyosení: mikrofon posunutý stranou od osy úst nebo nakloněný o několik stupňů tak, aby proud dechu procházel mimo membránu. Tím se omezí rázy na hláskách p a b, aniž by se ztratila blízkost a plnost hlasu.

Na co dohlédnout před začátkem

• Mikrofon míří na oblast úst, ne na hrudník ani na strop.
• Vzdálenost je nastavena a lze ji zopakovat i po přestávce.
• Mezi ústy a mikrofonem nestojí tvrdá plocha, která by odrážela zvuk zpět.
• Stojan stojí pevně a nepřenáší chvění z podlahy ani ze stolu.
• Kabel je veden volně, nikde se nenapíná a neškrábe o hranu.
• Deska stolu pod mikrofonem je částečně zakryta měkkou látkou.

Monitoring a kontrola sluchátek

Poslech během záznamu má jediný úkol: ukázat, co se skutečně zaznamenává, nikoli to, co si mluvčí pamatuje z místnosti. Proto se posuzuje výhradně signál z nahrávacího řetězce, ne dojem z prostoru.

V malé místnosti se používají uzavřená sluchátka, protože otevřená pouštějí část zvuku ven a ten se může vrátit do mikrofonu. Hlasitost se drží na nejnižší úrovni, při které je ještě slyšet detail; příliš hlasitý poslech vede k tomu, že mluvčí nevědomky ztišuje hlas a mění vzdálenost od mikrofonu.

Sluchátka se kontrolují ještě před prvním čtením. Ověřuje se, že hraje levá i pravá strana, že v signálu není praskání ani brum, že se nikde neozývá dotyk kabelu a že se zvuk nemění při pohybu hlavy. Krátká věta vyslovená do mikrofonu se sluchátky na uších odhalí většinu problémů dřív, než se objeví v hotovém záznamu.

Při poslechu se sleduje několik věcí současně: úroveň signálu bez špiček na hranici zkreslení, klid pozadí mezi větami, přítomnost nebo nepřítomnost zabarvení místností a stabilita hlasitosti mezi jednotlivými pokusy.

Krátká hlasová zkouška

Zkouška před samotným záznamem trvá zpravidla necelou minutu a slouží k tomu, aby se rozhodnutí o místnosti, pozici a vzdálenosti ověřila v reálném signálu. Nahrává se běžným způsobem a poslouchá se se sluchátky, ideálně vzápětí.

1. Deset sekund ticha na místě mluvčího jako ukázka pozadí.
2. Několik vět běžnou mluvenou intonací, nikoli hlasem „na zkoušku“.
3. Jedna věta výrazně tišeji a jedna výrazně hlasitěji, aby byl vidět rozsah.
4. Krátký úsek s hláskami p, b, t a se sykavkami s a š.
5. Návrat k neutrálnímu tempu a ukončení nahrávky.

Při zpětném poslechu se posuzuje, zda je pozadí dostatečně klidné, zda hlas nezní dutě, zda explozivní souhlásky nezpůsobují nárazy a zda hlasitá věta nedosáhla zkreslení. Pokud některý bod neobstojí, mění se jen jedna věc a zkouška se opakuje. Několik malých úprav po sobě je přehlednější než jedna velká změna, u které pak není zřejmé, co pomohlo.

K povaze těchto materiálů

Bavurkenol je nezávislý informační a redakční projekt. Texty vznikají jako obecné poznámky k akustice malých prostorů určených pro záznam hlasu a nepředstavují nabídku služeb, pronájem prostor ani doporučení konkrétního vybavení. Podrobnější popis záměru je uveden v části O projektu.

Poznámky, doplnění nebo upozornění na nepřesnost lze poslat na adresu [email protected].